1. června 2010 v 15:44 | Marcela
|
projekt 365
Dnes je to přesně pět měsíců,co Nikolka zemřela.
Mít dvě děti je strašně málo. Chodit každý rok na stejné akce a najednou je to jinak,je smutné.
Život jde dál, Michaelka se těší na prázdniny.Končí jí doba dětství, na střední jí už budou oslovovat příjmením. Občas jí pustíme i na taneční zábavu, sice se o ní hrozně bojím,ale musíme jí nechat žít. V pátek odjíždí se základkou na sportovní soustředění do Itálie.Nikolka jí pořád hrozně chybí, ale pere se s tím statečně.
Kryštůfek je už veliký šikulka.Ve školce si zvykl, těší se tam. Sice velice často marodí,ale naštěstí mám hodnou hlídací babičku, takže i tak mohu chodit do práce.
Hrozně rád hraje s tatínkem fotbal,jezdí na kole bez koleček,všude musí pomáhat.
Život jde dál, musí, musíme, jen je nám často smutno a pořád tu někdo chybí...