Listopad 2009

den 64...29.11..konečně

29. listopadu 2009 v 21:16 | Marcela |  projekt 365
Dnešní sváteční neděle se nesla v duchu dohánění restů mého muže..Ta špatně přidělaná anténa byla jeho vizitkou. Ani jsem sem již nepsala,ale jakmile hlásili větší vítr, okamžitě se nám pohla parabola a nebyl signál.Na střechu lezl už téměř každý den.
Chtěl i dnes po mě bych s nim lezla po střeše , v rámci zachování rodičů pro naše děti jsem odmítla, tak si zajel pro tatíka.(toho supr důchodce se zuby ve skleničce) Děda lezl po střeše jak veverka, ze země jsem ho obdivovala.
Tak držák na parabolu byl přivrtán ke komínu,kabely protažené novou "spešn" střešní taškou a snad máme vystaráno.
Vypadá to jednoduše, ale muž kolem toho nadělal povyku!!!
V poledne jsme si ke kuřátku s nádivkou zapálili první adventní svíčku...a čekáme...už skoro klepou.

Tatrankové cukroví

29. listopadu 2009 v 9:31 | Marcela
Je to oblíbené cukroví Nikči, do které se snažím nacpat jakouko-li potravu,kterou je ochotna spolknout. Recept jsem "jak jinak "ochutnala u příbuzných. Dobře se zadělává i vyklápí z formiček....


3 nastrouhané tatranky
1 tuk omega- taky rozstrouhat
30 dkg hladké mouky
10 dkg cukru
1 vejce
trochu nastrouhaných ořechů a kokosu



Doplňuji foto, dokud je čeho Děti to nějak zvládají likvidovat...

den 63...28.11..s proudem

28. listopadu 2009 v 21:14 | Marcela |  projekt 365
Ráno při pohledu z okna jsem se musela smát. Dnes těsně před začátkem adventu se plno ženských z proti bytovek pustilo do mytí oken,praní záclon a vůbec vánoční výzdoby oken. Mám na ně supr výhled .Šlo jim to, radost se dívat.
Hned po snídani přijela první návštěva- matka čekatelka Káťa a Anička.Mysleli jsme si ,jak si budou dětičky spolu krásně hrát , místo toho se trvale rvaly o hračky...jak malý. :)
Jen jsem postavila na oběd, už tu byla druhá sestřenka Hanka s dětma. Prodebatovali jsme vše možné i nemožné.
Takže dnes jsem vypovídaná na celý týden.


Naplánovala jsem na dnešek výrobu adventní výzdoby na stůl. Nakonec jsem spáchala jeden věnec a jeden svícen s andílkem.
Děti mě dotlačily k pečení. Míša za mé asistence zadělala na tatrankové cukroví ,uhňácala těsto a už se za vydatné podpory brášky plnilo do formiček. Hned jsme pekli z dvojité dávky, aby to alespoň na chvíli vydrželo..Nikolda hlídala stav v troubě, prostě skvělá spolupráce.
A tak nám utekla poslední předadventní sobota...

Obývák je vánočně nazdoben a krásně tu voní právě upečené cukroví. Kdyby to šlo, trošku pohody bych poslala k Plzni Diny a vůbec všem, kteří mají nějaké trápení, dnes bych mohla klid a pohodu rozdávat.Škoda, že nejde zamrazit. Určitě by se příště hodila...

den 62...27.11..svíčky

27. listopadu 2009 v 18:04 | Marcela |  projekt 365
První adventní neděle se kvapem blíží a s ní i zapálení první svíčky. Šla jsem na poštu odeslat další balík Nikolčiných vypracovaných úkolů do Žatce a nakoupit v naší supr drogerii svíčky a mašle na adventní věnec.Po vyspání Kryštůfka jsme ještě s igelitkama obešli zahradu a nastříhali chvojí a různé jiné přírodniny na výzdobu. Jen tak tak,že jsme to stihli, je strašně brzo tma.
Míša zůstala doma ze školy, bolí jí hlava. Tak doufám,že se z toho nevyklube chřipka.To by nám tak ještě chybělo...

den 61...26.11..nákupní den

27. listopadu 2009 v 17:47 | Marcela |  projekt 365
Bylo potřeba, abych zajela na velký nákup. Snažím se to plánovat tak ,abych přivezla Mišku ze Slaného. Ze silničního provozu jsem měla nepříjemný pocit.
Nějak se víc bojím o své nejbližší, jeden nikdy neví, co ho čeká za rohem.
Nakoupila jsem hodně ovoce a zeleniny,abychom se co nejvíce přirozeně chránili před chřipkami.

Neubránila jsem se a koupila si na stůl malinkatou vánoční hvězdu, kýčovitě postříkanou třpytkami. U mě jí čeká jepičí život- nepřežije chudák vánoce.


S Míšou a Kryštůfkem jsme šli okouknout mé oblíbené second handy. Nakupuju tam velice ráda, povede se mi tam občas objevit opravdové poklady.A taky jo...za pár kaček máme obě společenské šaty a já dvě košile. Jen nechápu,proč mají všude v kabinkách pokřivená zrcadla,která rozšiřují :(.

den 60...25.11..konec

25. listopadu 2009 v 17:54 | Marcela |  projekt 365
Včerejší šokující zprávu o smrti nějak nejsem schopna rozchodit. O spravedlnosti světa si už dávno myslím své a není to nic lichotivého.
Vím,že se mě to vlastně netýká, ale nejde to , s Diny se známe krátce i osobně a máme hrozně moc společného,děti,osud i toho supr manžela .
A tak není zase tak těžké si představit sama sebe na jejím místě, je to hrozný pocit, pocit konce...pocit bezmoce...pocit zoufalství...

den 59...24.11..pomocník

24. listopadu 2009 v 23:12 | Marcela |  projekt 365
Dny plynou ve své příjemné jednotvárnosti (díky za ní). Zpestřuji si jen různými domácími pracemi, Kryštůfek mi se vším nadšeně pomáhá. Někdy mám radost, jindy bych ho nejraději odvelela někam jinam. Peční je jeho velkou zálibou, kdo ví, třeba mu to vydrží a bude jednou schopen své ženě v kuchyni pomáhat.
Pekli jsme buchtu, která se jmenuje" Opilý čert", jako přípravu na Mikuláše..

den 58...23.11..na větrné hůrce

23. listopadu 2009 v 23:09 | Marcela |  projekt 365
Za okny to fouká, zbytky listí, které unikly našim hrabičkám létají v povětří.

Nikol řeší domácí úkol z češtiny- téma středník,čárka...Je to pro ní celkem fuška vše vyhledat a zdůvodnit,ale určitě si to více zapamatuje, než kdyby jí to jen někdo odvyprávěl.

Slávek byl včera našim pomáhat na chaloupce při výměně oken a sedl na něj nějaký bacil, takže je odizolován od zbytku rodiny a leží v podkroví.
Občas se projeví jen verbálně a dožaduje se nakrmení:)..

Vítr způsobil, že se nám COSI utrhlo na anténě a jsme bez signálu ,a tak jsme si s holkama pouštěly jeden z jejich pubertálních filmů o sexu, pletly a cpaly se brambůrkama. Naštěstí vydžel internet, jenak by mi uschlo víno(kdo nehraje nepochopí).

Jo a byl tady z VZP pan... na vyřazení vozíku. Působil velice sympaticky, ak uvidíme,jaký dodá posudek..
Náš recyklovatelný kolotoč z pet lahví, se dnes tedy naotáčel...

den 57...22.11..ospalá neděle

22. listopadu 2009 v 21:17 | Marcela |  projekt 365
Ráno jsme se probudili do mlhy a nepovolila celý den.

Občas slyším vyprávět děti něco, co stojí za to zapsat...
Michalka byla nedávno o jeden volný den přes noc u babičky na prázdninách. Spolu se setřenkama 14. a 17.let tam mají zcela volný program. Babička jim navařuje a už vůbec si nedovolí je organizovat, kdy mají jít spát atd. A tak chodí vážně až k ránu..Míša mi vyprávěla průběh jejich konverzace,který mě hodně pobavil. Kolem jedné hodiny ranní se ptá jedna druhé.."je už děda doma z hospody?" "Neslyšela jsem ho, jsou v koupelně zuby?"jo""...tak už spí". Děda je švarný 65letý pracující důchodce, myslím, že kdyby je slyšel nepotěšily by ho!!
Tady je slepená chaloupka, fotitelná pouze z jedné strany. U Kryštůfka jsem zabodovala...Bohužel jsem jí umístila příliš nízko, na okno.

Ráno jí okousal Čikouš(kocour), takže ještě že mám fotku, srdce a dvířka již nejsou...

den 56...21.11..perníková chaloupka

22. listopadu 2009 v 0:06 | Marcela |  projekt 365
Míša už v týdnu otravovala s pečením perníčků. Dnes jsem se teda plna předvánoční euforie nechala zlákat. Kryštůfek miluje pohádku o Perníkové chaloupce, kde je "Babijana"(jak přejmenoval ježibabu) ,a tak jsem to prvně v životě zkusila. Chaloupka drží pohromadě díky špejlím, jinak se mi stále bortila...,v nejkritičtější okamžik lepení jsem odehnala i Nikču, aby to ode mne, chuděra malá ,neschytala z první ruky. V okamžiku, kdy se mi nedaří dle představ ,se měním ve vzteklou fůrii a házím předměty...(to mám po mamině).
Nakonec se to jakž takž zakamuflovlo a chaloupka stojí, zbytek perníčků jsme již zdobili svorně celá rodina.


den 55...20.11..Nikolka

20. listopadu 2009 v 18:47 | Marcela |  projekt 365
Nikolenka má dnes svátek. Dostala od nás supr učebnici matematiky pro střední školy. Měla vážně radost.

Od rána u nás zase svítí sluníčko. S Kryštůfkem jsem vyrazila do Slaného do knihovny a nakoupit. Vypůjčila jsem Nikče první dvě knihy povinné četby Ezopovy bajky a Viva Caroli. Životopis si ráda přečtu také.Míša se pustila do pletení šálky.

Od včera nás zlobil internet, máme normální závislost - zvanou farmavillemanie . Nebyly jsme schopny "sklidit" a tak jsem okamžitě v knihovně zabrousila k počítačům. Naštěstí nás poskytovatel služeb opět připojil a tak jsou oba PC v obležení již od rána.

K večeru se nám vrátil tatínek z výletu. To bylo radosti na Starém Bělidle....

den 54...19.11..slaměná vdova

20. listopadu 2009 v 18:31 | Marcela |  projekt 365
Manžílek mi brzičko ráno odjel na Moravu na školení (to je ušlechtilé pojmenování). A myši měly prééé...Bohužel začal foukat východní vítr a hned od rána nám nefungovala televize. Tak jsem s pomocí dětí musela na střechu pohnout satelitem. Nohy se mi třásly ještě za hodinu. Holky dostaly povely,co dělat v případě mého spadnutí ze střechy--fakt se o mě bály.Přežila jsem- kopřivu mráz nespálí-
Michalka zůstala doma ze školy, je jich ve třídě pět. Pustila se do úklidu pokojíčku, že vyřadí nenosící se oblečení. Připravila jsem jí velký igelitový pytel,...skončilo to slavně, do nelibosti bylo uvedeno jedno tričko. No,alespoň si to přerovnala a objevila dávno zapomenuté kousky svého šatníku.
Nikolka se učí, s pomoci Lenky dokončila říjnový cyklus úkolů a odešleme k oznámkování. Nemít Šafku ,tak nevím, nevím - těžnice v trojúhelníku mi dal zabrat i narýsovat podle návodu. Jinak jí to jde velmi dobře.
Kryštůfek neustále hledá tatínka. Šla jsem s ním na dlouhou procházku po vesnici a skončila jsem na kafíčku u Sýkorový- hasičky.


den 53...18.11..psycholog

18. listopadu 2009 v 16:49 | Marcela |  projekt 365
Psycholog podruhé...Nikči žádost o vozík nám byla vrácena k doplnění. Jeden z bodů...chybějící razítko klinického psychologa. Takže dnes ,po výborném zvládnutí učiva základní školy, máme černé na bílém, že Nikol je schopna řídit elektrický vozík a chápat pravidla silničního provozu. Znamenalo to pro nás cestu na Kladno na polikliniku, kde bohužel je dost velké riziko nákázy viry. To je ovšem všem schvalujícím lékařům jedno. A tak pro snížení rizika vdechnutí "zkázonosného breberáka "měla na nose roušku.(co by pro své zdraví neudělala)

Konečně se nám také zadařilo na OZSZ podat žádost o důchod. Paní byla kompetentní a dokonce tak ochotná, že si pro podpis šla za Nikčou do auta.

den 52...17.11..supl Ježíška

18. listopadu 2009 v 16:37 | Marcela |  projekt 365
Čas neuvěřitelně kvapí. Za měsíc a kousek bude ,ten celý rok očekávaný ,kouzelný večer.
Pamatuju si ty krásné pocity z dětství, to neuvěřitelné očekávání , překvapení, že Ježíšek ví, co si přeji...Až jako hodně velká jsem zjistila, že Vánoce dělá maminka. Dělala je pro mě vždy moc krásné a kouzelné. Od doby dětství mých dětí jsem se i já vlastně stala tím, kdo to zajišťuje,tak jako v mnohých rodinách. Nenechávám se strhnout šílenstvím okolo vánočního pečení a úklidu, ale dárky mám velice ráda nakoupeny trochu s předstihem. U nás jeden nikdy neví, kdy zase budu moci opustit domov.
Takže jsme tento státní svátek oslavili s manželem nakupováním po obchodech.
Mimochodem, před 20-ti lety byl jedním z davu mezi studenty. Tenkrát byl ve čtvťáku na VŠZ, a já první rok v práci ve školce. V rádiu jsem poslouchala,co se v Praze děje, strašně se o něj bála. Neměla jsem zprávy až do pátku(holky nemohou pochopit,že nebyl mobil a internet), přijel s trikolórou na bundě...

den 51...16.11..hopky dupky

16. listopadu 2009 v 15:30 | Marcela |  projekt 365
Náš nejmladší patří k dětem ,které mají velmi dobrou pamět. Je to problém v okamžiku, kdy se projevuje před návštěvou a sděluje i pikantní detaily našich rozhovorů.
Plánujeme s mužem společný velký nákup a domlouvali jsme se s holkama , jak to uděláme.....načeš..asi po hodině ...Kryštof "jako" telefonoval a tomu imaginárnímu příteli na druhém konci sděloval:::

"Rodičové mě někde píchnou a nebo hopky dupky a budu u babičky"

Sociálku na nás.!!!

Zapomněla jsem tu
ty moje šikulky pochválit, jak tu zvládly, holky moje , brášku v sobotu ,zatím co my dospěláci se kulturně vyžívali.

den 51...15.11..zdravotní procházka

16. listopadu 2009 v 15:15 | Marcela |  projekt 365
Neděle jak má být, společný oběd ,a po něm jsme se s manželem Kryštůfkem a s Leydy vydali na zdravotní procházku do lesa. Synáček nešel ani spát "po o" ,abychom ještě stihli to krásné slunečné počasí. V lese bylo kouzelně , my si s manželem moc hezky v sami lecos prodiskutovali (ono to s těma puberťákama je těžké ,doma moc soukromí fakt nemáme).

Dokonce jsme našli i pár jedlých hub.Byly k večeři v trojobalu...mňam!!

den 50...14.11..Carmen

15. listopadu 2009 v 0:22 | Marcela |  projekt 365
Začnu obšírně....sedím takhle na ..a z místního rozhlasu se ozve hlášení"""Upozorňujeme občany,kteří si zakoupili lístky na Carmen, že autobus odjíždí z městečka v sedmnáct hodin,kdo nepřijde včas, tomu ujede!"""

Musela jsem se smát, v jakém to žijeme úžasném světě.

Muzikál neměl chyby, měli jsme štěstí na hvězdné obsazení.Paní Křížková a Lucka Bílá byly úžasné.Lucie má tolik energie a ženskosti v sobě,že bychom jí mohly mnohé závidět.

Po skončení celé divadlo povstalo a potlesk nebral konce.Fotila jsem ,ale nevím proč ty fotky nevyšly. Tak jen společné foto před divadlem.

den 49...13.11.bramborák

15. listopadu 2009 v 0:12 | Marcela |  projekt 365
Brzo přijde Mikuláš a čertem a andělem, aby Kryštůfek dostal odměnu ,musí říci svatému muži básničku:

Brambora

Koulela se ze dvora, velikánská brambora.

Neviděla,neslyšela,
spadla na ní závora.

Kam koukáš ty bramboro!
Na tebe ty závoro!

Kdyby tudy projel vlak ,
byl by z tebe bramborák!!!

den 48...12.11..kdo s koho?

12. listopadu 2009 v 23:08 | Marcela |  projekt 365
Nebo, kdo s kým??

Nejprve jsem se přetlačovala s Miškou. A pak jen tak z legrace i s mužem. Já už toho v životě nazvedala. Živá činka jménem Niky je supr průprava. Přesto jsem zůstala tou slabší polovinou z nás, alespoň tedy fyzicky prokazatelně, změřitelně. Zkrátka, jsem ženská, sice farmářka, ale ženská, dnes jsem sázela políčka s rýží.
Pak jsme s Miškou spojily síly a za Nikči vydatného fandění s námi měl tatínek velkou práci. Nakonec jsme ho nechaly zase vyhrát, abychom se nedotkly jeho mužské ješitnosti, ale až doroste Kryštůfek, tak určitě vyhrajeme.

den 47...11.11..My v Praze, Martin nikde

12. listopadu 2009 v 0:29 | Marcela |  projekt 365
Budíček velmi brzy,jen proto,aby si moje oblíbená sestřička na dětské gynekologii mohla sejmout stěry hodinu před příchodem pana profesora. Byla by na sebe pyšná , kdyby věděla, že kvůli ní vstávalo pět lidí o hodinu dřív.
Doma jsme nechali babičku s Nikčou a Kryštůfkem. Babička ještě za tmy přijela vybavena hnci ,surovinami na vaření králíka na smetaně.Jako bych doma neměla velké hrnce a kastroly atd...nemám slov,jsou zbytečná.Slávek jí zapomněl vyřídit,že jsem včera upekla kuře i na dnešek, takže chyba v komunikaci. Tudíž máme navařeno do konce týdne.
V Motole jsme byli úspěšní. Pan profesor ,po zjištění závažnosti krvácení ,Míše zastavil menstruaci Proverou. Prostě ,jsem si tam sedla a vyprávěla mu o problémech, které Miška každý měsíc má, asi jsem vyprávěla dostatečně nahlas a emotivně ,protože to mělo odezvu...
Slávek mezitím vyčkával na ortopedii u doc. Korbeláře. Nikče operoval páteř a my po něm potřebujeme pro pojišťovnu zdůvodnění speciálního vybavení vozíku. Chceme zvedání do výšky celé sedačky...,aby všude viděla,chceme polohování celého sedu, aby si ulevila ,třeba u televize na záda,chceme polohování ,natahování nohou...aby nebolely..Pana docenta se nedočkal, ale setřičku tak zasvětil,že se stala odbornicí na polohování el. vozíků a slíbila,že vše vysvětlí a slohovou práci pana docenta nám pošle poštou- dobrá duše.(je to jedna zmála sester,které se vždy rozzáří,když vás vidí a člověku je taaak dobře).
Další cesta vedla do centra ,kde měl Slávek nějaké jednání.
Pak jsem měla slíbené knihkupectví v nákupním centru Nový Smíchov..,měli vše potřebné.
Protože se čas nachýlil ,spěchali jsme do Kladna na OSSZ,kde z nás byli opět na větvi. Zítra budeme volat vedoucí,která snad bude vědět, co s žádostí o Nikči důchod.Měli jsme s sebou snad všechna potvrzení a opět k ničemu..Musíme až k tomu nejvyššímu z nejvyšších.
A to už měla Míša "depku", že ještě nebyla v žádném obchodě s oblečením:)..,chudinka.
Tak jsme na závěr ještě prošli Tesko a schoppinkcentrum Sever , byla rázem spokojená.
A pak hurá domů....k farmě, blogu, ale hlavně dětem.
Jo , takhle se farmářská holka fotí v Praze...

Čekali jsme dnes dle pranostik Martina na bílém koni,nepřijel,tak jsem si alespoň koupili a večer si slavnostně vypili letošní Martinské víno